Můj úklidový příběh se začal psát někdy s narozením syna. Nevěděla jsem, co dřív. On byl tak náročné miminko, že jsem si kolikrát ani nezvládla vyčistit zuby, natož uklízet… 21 měsíců po něm přišla na řadu dcera, čímž se všechno zhoršilo… Byla jsem nejšťastnější maminka na světě, ale ten úklid šel prostě stranou.
Když bylo nejhůř, přišla nám do života FlyLady. Američanka, která každý den posílala úklidové tipy do mailu. Ten pocit, že na to nejste sami, ale uklízí s váma desetitisíce dalších lidí po celém světě byl tak silný, že jsem během chvilky přeorganizovala celou péči o domácnost. Konečně jsme mohli pozvat domů kamarády, které jsme nečekaně potkali na hřišti, a nemuseli jsme se stydět!
Do toho jsem, jako snad každá maminka, řešila neustálé skvrny všude. Děti s ADHD prostě nikdy nesedí v koutku a nemalují si tiše pastelkama. Pokud je ticho, znamená to, že kromě papíru máte rozmazané barvy na stole, na židli, na zdi a samozřejmě i na oblečení.
Zkoušela jsem všechno možné, mým nejoblíbenějším obchodem byla najednou drogerie, regál s prášky na praní a různými přípravky na skvrny. Koupila jsem snad každý, který v té době existoval, a vždy se stejným výsledkem. Flek zůstal a okolo něj světlé kolečko vyžrané barvy. Byla jsem zoufalá.
Pak jsem se na internetu dočetla o ekologických přípravcích a mými kamarády se stalo mýdlo s jelenem, soda a kyselina citronová. Vařila jsem i mýdlový sliz a doteď nechápu, jak to někomu může fungovat. Ekologické je to nejvíc ze všeho, ale smrdí to a neopere…
Tou dobou mi kamarádka poslala vzorečky ekologicky šetrných přípravků, co je začala používat. Vyzkoušela jsem a nestačila jsem se divit. Fleky stačilo každý večer při koupání dětí postříkat přípravkem proti skvrnám a vhodit do koše na prádlo. Žádné namáčení, předpírání, nic takového. Prostě až byl zase čas, hodila jsem prádlo do pračky, a vytáhla čisté.
Byla jsem jako u vytržení. Zázrak! Skvrny pryč, barvy na prádle, prostě pohoda. Konečně bylo více času na děti!